Po přistěhování do Švýcarska mne nečekal ani tak kulturní šok jako vstřebávání všech informací a detailů, co všechno bude třeba zařídit.
Narozdíl od mých předchozích cest jako student, toto je první cesta, kteoru absolvuji jako “dospělák“a kdyby mi tehdá někdo řekl, kolik to bude dohromady starostí, tak snad ani nevyrostu. Tedy ne, že bych se za ty roky nenaučila o sebe postarat – vyprat a uvařit leccos na kamnech nebo ohni zvládnu, ale novinkou bylo zařizování všeho možného: povolení k pobytu, registrace na místím úřadě (ve francouzštině), podepisování pracovní smlouvy (v němčině), podepisování nájemní smlouvy (v angličtině) nebo potvrzení pro banky (vše za poplatek, protože ve Švýcarsku se platí i za parkování před obchodem, před kostelem nebo před vlastním domem). Otevření bankovního účtu (samozřejmě za speciální poplatek, žádné vedení nebo kreditky zdarma jako u nás) je také lehce problematické, jelikož k tomu člověk potřebuje své povolení k pobytu, na které zatím čekám ze svého francouzského úřadu v Rougemontu.
Samostatnou kapitolou je zdravotní pojištění, které je tu povinné, ale zařizuje si každý sám za sebe dle různých úrovní a kategorií (pro mne zatím neznámých) a je to velká položka v rozpočtu každého, kdo žije ve Švýcarsku. Zatím se probírám několika nabídkami od místních pojišťoven i krajanů, kteří pracují pro pojišťovny a bojím se cokoli podepsat (opět v nabídce francouzské, německé, italské a když se poštěstí, tak anglické smlouvy). Proto na svých výletech našlapuju víc opatrně a padám pokud možno ne na hlavu, abych si ušetřila výjezd horské služby – takový výlet sanitkou, nedejbože vrtulníkem, by mi asi lehce překazil můj švýcarský sen a můj ještě neotevřený bankovní účet poslal do mínusových hodnot.
Horské výlety a úniky do přírody si určitě neodpouštím, ale občas zvažuji, zda mi za to stojí kutálet se po svahu, bořit se po pás do sněhu nebo klouzat se sněžnicemi lesem – ale víte co?
Stojí mi to za to. Všechny ty modřiny na nohou, spálenej nos od sluníčka a šrámy na loktech jsou tisíckrát lepší než ty šrámy na duši, které tady přírodou pomalu uzdravuji.
Místní hory mají totiž kouzelnou moc, ale o mých toulkách se zase rozepíšu příště..
