O prvním víkendu jsem nelenošila (jakoby to šlo, když slunce lákalo už od rána a hory doslova volaly moje jméno) a vydala se na opačnou stranu hor, než den předchozí.
Abych trochu zmátla nepřítele, vydala jsem se druhým směrem a šla objevovat okolí v německém kantonu Bern. Přes turistickou cestu, stále pokrytou sněhem, jsem došla až do vesničky Saanen. Ikdyž termín vesnička mi tak moc nesedí k místu, které má své soukromé letiště, odkud odlétají denně soukromá letadla a vyhlídkové vrtulníky. Často mi nad hlavou prolétávají a já přemyšlím, jaké to je asi vidět všechnu tu nádheru z výšky. Možná se mi jednou poštěstí vznést se do oblak, zatím mi naprosto vyhovuje být mezi horami jako skřítek – s nohama na zemi, která je tu zatím zmrzlá a pokrytá ledem.
Poté co jsem se doklouzala do této kouzelné vesničky, kterou tvoří nádherné uličky a staré domky, pokračovala jsem turistickou cestou do kopců zvedajících se výš a výš, až se mění v horské hřebeny. Tam jsem ale namířeno neměla, mě stačila lesní křivolaká cestička s výhledem na všechnu tu krásu – cesta dlouhá cca 9 km by mi určitě nezabrala déle jak 2 hodiny, ale kvůli neustálému kochání výhledy, se mi cesta značně protáhla. Z vesničky Schönried jsem dále pokračovala do Saanenmöser, kde jsem byla ještě o minulém víkendu běžkovat s taťkou a bráchou a podívat se, zda sníh stále drží. Sněhu bylo dost a celá oblast plná běžkařů i turistů, jelikož byl nádherný víkend a vitální švýcaři si vyrazili také na špacír.
Hlavní cíl mého výletu ale patřil umění – zrcadlovému domu Mirage, který na vrcholku samého kopce (1049 m.n.m.) nainstaloval umělec Doug Aitken. Pohled to byl opravdu skvostný, jelikož celý povrch jednopatrového domu, interiér i exteriér, je do jediného centimetru pokryt zrcadly. Ta odrážejí panorama okolo, takže máte pocit, že se vám vše jen zdá – to je mimochodem můj permanentní stav mysli.
Zatím se nějak nemohu srovnat s myšlenkou, že toto je můj nový domov, jelikož vše se seběhlo tak rychle a najednou jsem tu. Teď a tady v zrcadlovém domu, na vrcholu kopce jednoho z nejznámějších horských středisek na světe. Po všech mých cestách a stěhováních je těžké si zase představit samu sebe v novém domově, ale každý den cítím, že toto místo se mi pomalu začíná dostávat pod kůži…jak by taky ne, když to tu vypadá takhle:
