Můj každodenní pohled z okna, který se mi asi nikdy neomrzí, patří této majestátní hoře La Videmanette, která se tu hrdě tyčí až do výšky 2 151 metrů nad mořem. Tvarem mi připomíná švýcarskou čokoládu Toblerone, která je ale pojmenovaná po jiném kopečku, konkrétně 4 478 metrů vysokém Matterhorn, který také snad jednou pokořím.
Do té doby mohu pilně trénovat na “své hoře“ La Videmanette, a tak jsem ani tento víkend nelenošila a ignorovala ranní mlhu, která se táhla údolím. Tento víkend byl vlastně i posledním lyžarské sézony této oblasti, a tak jsem byla moc šťastná, že jsem ještě stihla lyžovačku. U vleku jsem byla jako první – dokonce dříve než pán za kasou, ale brzy se již přidávali další vášniví lyžaři, kteří dorazili také ještě před půl devátou ráno, kdy se oficiálně spouštěly lanovky. Očekávala jsem spuštění dle přesného švýcarského řádu v 08.30, ale vlekař nás mile překvapil a spustil lanovku o pár minut dříve – no snad měl klidný spánek.
Můj plán strávit celý den na svahu byl jasný – užít si sluníčko, které se dralo skrz mlhu, poslední lyžovačku sezóny a svých 65 franků dosytosti. Po nástupu do (první, hurá) kabinky jsem ale podcenila krásu těchto hor a zůstala stát s otevřenou pusou a slzami na krajíčku – když se lanovka rozjela a začala stoupat mezi všechny ty lesy a obrovské skály. Najednou mě kromě neuvěřitelného pocitu štěstí a pokory zaplavila i tíseň, která jde jen těžko popsat slovy – člověk si najednou připadal jako mraveneček.
Když se ale vlek přehoupl přes horizont a já stála na druhé straně hory, přišel pocit naprostého úžasu nad panoramaty, která se objevila přede mnou. Chvíli jsem jen tak stála, ale rychle jsem se probrala a nazula lyže, abych si sjela první kopec a zažila ten pocit první jízdy po čerstvě urolbovaném manšestru, který vám dává husí kůži. Celý den jsem strávila na svahu La Videmanette nebo protějším kopci, na který se dalo dostat lanovkou a ocitnout se najednou nad městem Gstaad.
Den na svahu utekl jako voda a já se kolem 5. hodiny vracela s lyžema na rameni, spáleným nosem a srdcem poskakujícím radostí.
